Před více jak deseti lety jsem jela několikrát s partou lidí z práce na ryby.Před tím jsem si říkala,jak může někdo vydržet sedět u vody,tahat ty chudáky ryby ven,napichovat hnusné žížaly na háčky a jen zírat na vlasec, zda něco zabere.

  Ale za pár cest jsem to pochopila.Manžel pak doma vyprávěl, jak coby kluk jezdíval na ryby s dědečkem.U nás nikdo nikdy nerybařil a tak jsme to neznala.A tak padlo rozhodnutí.Uděláme si zkoušky nakoupíme vybavení a začneme rybařit.

  A tak se stalo.K narozeninám jsem dostala krásný první prut,základní vybavení a už jsme vyráželi.Kolem nás teče řeka Blanice a tenkrát na ní bylo co chytat.Doma jsem zbírala žížaly na zahradě,už mě nevadilo je napíchnout na háček.Učila jsme se nahazovat,někdy na strom,někdy na keř občas i do vody.

Ale první úspěchy se ukázaly.Sem tam kapřík,cejn,haldy okounů..které podle rady pana Štěpničky, ke kterému jsme velmi ráda chodila do krámku ve Vodňanech,jsem upravovala jako zavináče .První štiku jsem chytla úplně náhodou..sama mi slkočila na okounka kterého jsme právě táhla z vody..jé to bylo radosti.Na třpytky a nebo umělé rybičky jsme moc štěstí neměla..většinou zkončily někde zaseklé ve vodě.

  Pak přišel úraz ,dlouhodobé marodění a problémy a tak jsme několik let k vodě nejeli.Až před třema lety jsme opět obnovili rybářské lístky a začali jezdit s přáteli.Tentokrát i na delší rybo-výlety.K tomu přibyl ještě můj velký koníček fotografování a tak to poctivě střídám,Chvilku chytám chvilku obcházím okolí a fotím a i když rybí úlovky nemám nic moc fotky mi to vynahradí.Jsem vodní živel v rybách rozená a tak nejsem tkzv masňák.Sem tam si něco vezmeme domů ale většinou raděj rybu pustím.Poslední rok sebou vozíme i naší malou psí rybářku,Bettynku..Jack russel teriérku.

  Mám ráda cesty k vodě..ať se daří nebo nedaří.Hlavně když je pohoda a je člověk aspoň chvilku dál od běžného shonu a starostí.Takže at žije rybaření...Petrův zdar.

Komentář ke článku (0)